Na Vyšehrad do podzemních chodeb!

(Cihelná brána se vstupem do podzemních chodeb...)

Vyšehrad mám ráda. Chodím sem (relativně) často s dětmi, ale hlavně během týdne, protože o víkendech se stává oblíbeným vycházkovým místem Pražanů. Obzvlášť když je hezky, davy lidí korzují po cestách vybudovaných na barokních hradbách s krásnými výhledy na město a na řeku Vltavu, která se ve slunci leskne a vine pod strmými vyšehradskými skalami jako had.

Na Vyšehradě je spousta míst k objevování, ať se jedná o hřbitov významných českých osobností, jež byl vybudován v době národního obrození v 2.pol.19.st., a je plný krásných, umělecky zpracovaných náhrobků, nebo o raně barokní sochu sv.Václava s úsměvnými disproporcemi koně a mužské postavy, která stávala na Václavském náměstí do doby, než byla nahrazena na počátku 20.století "moderní" monumentální plastikou od J.V.Myslbeka. Dominantní vyšehradský kostel sv.Petra a Pavla, původně románská trojlodní bazilika přebudovaná na konci 19.st. v pseudo-gotickém stylu, je vyzdoben v interiérech secesními ornamenty, ale děti na těchto místech spíše obdivují barevné kovové vstupní dveře s vyobrazením dvouocasého lva a orlice - erbovních znaků českých zemí...

Vyšehrad je nejčastěji spojován s počátky českého národa a s notoricky známými legendami z dob osídlení Slovanů, o nichž píše Alois Jirásek ve Starých pověstech českých (pověst o moudré Libuši, o silném a odvážném Bivojovi, o pěvci Lumírovi, o dívčí válce, o Horymírovi, kterého zachránil před popravou věrný kůň Šemík...atd) a navazuje tak na Kosmovo fablativní vyprávění z Kroniky české. Vyšehrad býval  sídlem prvního českého krále Vratislava II z rodu Přemyslovců (korunován 1085) a zažil i znovuobnovenou slávu za vlády Karla IV. Císař a český král Karel IV. zavedl významnou tradici při korunovaci, totiž že každý nový český král musel v předvečer své korunovace dojít pěšky na Vyšehrad a vzdát hold střevícům z lýka a mošně (taška přes rameno - použiju-li moderní terminologie), které měly patřit Přemyslu Oráči, a přihlásit se tímto aktem k prostém původu, z kterého vzešel tento legendární vládce a manžel kněžny Libuše. Na Vyšehradě je spousta míst, kde je možné si připomenout tyto legendy (jež se z historického hlediska nezakládají na pravdě, což ovšem jejich půvab nijak nesnižuje zejména v dychtivých očí dětí...), tím nejmarkantnějším místem je tzv. Myslbekova louka, na níž se nacházejí sousoší od J.V. Myslbeka vytvořené na konci 19.st. (Libuše a Přemysl, Ctirad a Šárka, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj) nebo zbytky gotické hradby na útesu vyšehradské skály nazývané Libušina lázeň.....

Důvod, kvůli kterému jsem v mrholivý listopadový den dorazila s dětma na Vyšehrad, byl ale jiný než bájné vyprávění z dávné české minulosti, které se spíše hodí ke slunnému dni během pikniku v trávě. Tentokrát jsme se rozhodli objevit Vyšehrad jako vojenskou pevnost, která zde byla vystavěna během 30ti leté války v 17.století. A právě v této době byly podél pásu hradeb vybudovány tzv.kasematy - podzemní chodby. O století později, za vlády Marie-Terezie, jež po svém korunování na českou královnu bojovala o územní dědictví Koruny české, obsadili pevnost nepřátelská francouzská a později i pruská vojska, jež se z Vyšehradu snažila dobít zbytek Prahy. Návštěva podzemních chodeb, jež jsou otevřeny celoročně od 10-16h (v letní sezóně ještě déle) měla i svůj velmi prozaický důvod, ke kterému se právě dostávám. V kasematách je celoroční teplota + - 10 stupňů, což může být v rozpařeném letním dnu návštěva koledující si o nachlazení, ale v sychravý podzimní den s deštěm a větrem můžou tyto chodby skýtat příjemný přístřešek a tajemné povyražení pod povrchem zemským (což není přesné vyjádření, ale na děti funguje stoprocentně.....).

Do chodeb se chodí pouze s průvodcem, prohlídky jsou každou celou hodinu a trvají tak 30min. My jsme se ten den a tu hodinu staly Dětmi Štěstěny, neboť jsme byli jedinými uchazeči o prohlídku, takže děti svými dotazy (A žijou tady pavouci a netopýři?) a příležitostným povykem nikoho nerušily...Klikatící se chodby, na jejichž stěnách se nachází původní (a nefunkční) osvětlení instalované samotným Františkem Křižíkem, nás zavedly až do rozlehlé síně nazvané Gorlice, kde je umístěno 6 originálních barokních soch z Karlova mostu. Pro děti se stala nejpůsobivější sochou sv. Anna od M.V.Jackla, na níž se nacházely bílé fosforující puntíky (z důvodu převedení sochy do 3D grafiky - plastické digitální zobrazení předmětu). Svítící tečky dětem připoměly rozsvícený vánoční stromeček a daly mi tak jasně najevo, že podzim už je skoro pryč a zima na krku....

Abych dnešní reportáž příliš neprodlužovala, tak ještě v rychlosti připomínám, že na Vyšehradě se každoročně na začátku školního roku pořádá festival Vyšehrádky, o kterém jsem se blíže zmiňovala v jiném článku. Zajímavé akce (divadýlka, tvůrčí dílny, koncerty...) pro děti se odehrávají také v prostorách Starého purkrabství, více o aktuálním programu se dozvíte zde. A určitě nesmíte se svými robátky minout dřevěné hřiště Hradiště s vyřezanými legendárními postavami z českých bájí, které se nachází "přes ulici" naproti rotundě sv. Martina nebo tzv. Čertův sloup, což jsou tři úlomky žulového sloupu za kostelem sv.Petra a Pavla doprovázené půvabnou legendou a tajemným původem....  Tak - a to je pro dnešek všechno :-)