Hlavní nádraží a povadlá secesní krása Fantovy kavárny

Co dělat s dětmi v centru Prahy v lednový den, když slunce skrz okna láká ven?
Mráz se  ale po chvíli vkrade pod bundy a není před ním úniku!

Jako spásný se ukázal nápad vyrazit na Hlavní nádraží prozkoumat zdejší prostory, které se již několik let mění před očima...Pozor! "Hlávák" už dávno není špinavým, zatuchlým místem, které si pamatuji z konce 90tých let a zejména z roku 2002, kdy po ničivých povodních, jež vyplavily stanice pražského metra, zde byly zavedeny náhradní vlakové spoje, jimiž jsem denně dojížděla do školy!

Italská společnost Grandi Stazioni se v roce 2006 ujala celkové revitalizace a rekonstrukce Hlavního nádraží podle projektu architekta Patrika Kotase. Zásadně by se měly změnit i přilehlé prostory nádraží- Vrchlického sady, lidově a nechvalně nazývané "Sherwood" (loupežnický les). Zde také  bylo (jako první vlaštovka revitalizace parku) před několika lety otevřeno krásné, prostorné a oplocené dětské hřiště se sociálním zařízením ve stylu vlakových záchodových kabinek (ale ve stokrát hygieničtější verzi!) spravované správcem. Jako by se tímto projektem Vrchlického sady částečně navrátily  do doby konce19.st., kdy okolí vlakového nádraží patřilo mezi oblíbená místa k rekreaci Pražanů. Vrchlického sady byly tenkrát udržovány ve stylu anglického parku s vodopádem, vzácnými stromy a ornamentálními záhony.....Těžko představitelné, že?

Jak už bylo řečeno, budova Hlavního nádraží se proměnila ve staveniště. Druhá etapa rozsáhlé rekonstrukce, byla ukončena na začátku léta 2009 - v prosklené vstupní hale vybudované v 70.tých letech 20.st. (kam vede i východ stanice metra Hlavní nádraží) se otevřely moderní obchody a restaurace, byly vybudovány nové prostory odbavovací haly a k jednotlivým vlakovým nástupištím nyní stoupají jezdící schody. Stále je zde možné narazit na četná provozní omezení, jež souvisejí s probíhajícími stavebními pracemi. Když jsem procházela kolem zátaras v podobě bílých stěn, všimla jsem si, že jsou zdobené grafitty od italského "umělce" F.Hullera. Toto dočasné graffitové oživení vnitřních prostor rozestavěného nádraží mi přišlo sympatické a vy se na něj můžete podívat na stránkách projektu Grand Tour zde.

Děti samozřejmě nejvíce zajímaly vlaky, což byl také hlavní účel, za kterým jsme sem přišly. Pohyb vlakových souprav na železnici je fascinující svět sám o sobě- naléhavost hlášení o příjezdech a odjezdech, skřípění brzd, vůně nafty, signální gesta výpravčích, pronikavý zvuk píšťalky - to všechno a mnohem více může být pro nezávislého pozorovatele, který zrovna nemusí spěchat, aby "chytil spoj", zajímavý zážitek.... Další věc, která upoutala naši pozornost na "delší než krátkou chvíli", bylo bronzové sousoší v životní velikosti, které bylo odhaleno na prvním nástupišti 1.září 2009. Cedulka s pamětním nápisem říká: "S hlubokou vděčností věnováno Siru Nicholasi Wintonovi a všem soucitným lidem, kteří 8 vlakovými transporty do Velké Británie v roce 1939 zachránili 669 dětí před hrůzami 2.světové války, a na památku 15 131 československých dětí zavražděných v koncentračních táborech." Více o projektu Winton Train se dočtete zde.

Avšak i na nastupišti nás po čase stihl mráz, tak jsme vklouzli do prostor historické budovy Hlavního nádraží, kterou navrhl významný český secesní architekt, návrhář nábytku, malíř a mecenáš - Josef Fanta - a interiéry v secesním stylu vyzdobili sochaři Stanislav Sucharda a Ladislav Šaloun. Odpolední sluneční světlo prosvítalo okny dovnitř a vytvářelo ve víru poletujícího prachu magickou atmosféru. Když se před námi otevřel obrovský klenutý prostor, který sloužil jako původní vstup do secesní nádražní haly, ale již nějakou dobu je zde kavárna pojmenovaná po architektovi budovy- Fantova kavárna, úžas byl dovršen. Vznešená secesní krása v dezolátním stavu! Zřetelná plíseň na stěnách, dobové přepážky z počátku 20.st. pro nákup vlakových lístků pod nánosy špíny, hned za rohem obrovský nápis "Megasekáč" s podivnými existencemi procházejícími kolem. A nad tím vším nápis vyvedený v ozdobném stylu "Praga Mater Urbium".  Z původní vstupní secesní haly zůstal do dnešních dnů jeden zajímavý prvek- v místech, kde kdysi sestupovalo široké schodiště do tunelů vedoucích k nástupištím, je dodnes zachován polokruhový prostor, odkud je možné při popíjení kávy shlížet na hlavy procházejících cestujících, kteří pospíchají z moderní odbavovací části nádraží  za svými vlakovými spoji....

Co dodat....Skočte si sem co nejdříve na kávu, protože již v druhé polovině roku 2010 se chystá uzavření prostoru minimálně na 3 roky z důvodu rekonstrukce. Předpokládám, že kavárna s lidovými cenami se změní v noblesnější místo, které si tato krásná hala určitě zaslouží, ale závan dekadence, jež je zde nyní tak silně cítit, bude navždy fuč...A je to dobře, vždyť architektonické skvosty by se měly chránit!

Dnešní exkurzi po nádraží ukončím malou historickou vsuvkou a rekapitulací. Hlavní nádraží, centrální pražská železniční stanice, nesla zprvu jméno císaře Františka Josefa I. a byla vystavena v blízkosti zbouraných městských hradeb v roce 1870. První vlakové spoje jezdily na trati Vídeň, České Budějovice, Praha a zpět. V roce 1919 byl vlakové nádraží přejmenováno po americkém prezidentu W.Wilsonovi, jehož pomník, který měl připomínat roli Spojených států při vytváření Československé republiky, stál před Hlavním nádražím v letech 1928- 41. Němečtí okupanti památník strhli v roce 1941 poté, co USA vstoupily do války, a sochu roztavili. O obnově Wilsonova pomníku, který v současné době probíhá, si můžete přečíst více zde. Během 2.sv.války se také nádraží poprvé přejmenovalo na Hlavní nádraží a od 50.tých let se tak jmenuje až do dneška. V roce 1990 byla  snaha vrátit nádraží  jeho prvorepulikový název, ale (prý) kvůli značné finanční nákladnosti takové změny dostalo nádraží toto jméno jako svůj dovětek. Celý název tedy je: "Praha Hlavní nádraží, nádraží prezidenta W. Wilsona". Pamětní deska o tomto aktu, jež proběhl za účasti prezidenta George Bushe v roce 1990, se nachází v hlavním podchodu nádraží vedoucím k nástupištím....

Tak - a to je konec.