Přiznám se bez mučení, že kdykoliv jsem procházela kolem Armádního muzea Žižkov, nacházejícím se na úpatí kopce Vítkova, měla jsem smíšené pocity. Strohá šedá budova s vystaveným tankem před vstupem do muzea neoslovovala moje estetické cítění pro krásu architektury, ani ve mně nevyvolávala zájem o armádní tématiku. Teprve když jsem se stala aktivním průvodcem po Praze a měla jsem možnost provádět jako turisty zahraniční důstojníky a majory v civilu, překonala jsem všechny předsudky a zábrany a začala se zajímat i o oblast moderní česko(slovenské) historie, v které armáda sehrála významnou úlohu. V tomto smyslu považuji průvodcování za velmi přínosné a obohacující.
Pravdou ovšem zůstává, že na Vítkově jsem se ocitla jednoho sychravého listopadového dne za účelem návštěvy (po letech) znovuotevřeného a zrekonstruovaného Národního památníku Vítkov (o této pozoruhodné návštěvě napíši co nevidět!). A když už jsem procházela kolem Armádního muzea a všimla si dobové výzdoby připomínající dobu mobilizace z roku 1938 před podepsáním Mnichovské dohody, nedalo mi to a rozhodla jsem se nakouknout dovnitř. Důležitým prvkem v rozhodování také bylo, že vstup do Armádního muzea je celoročně zdarma.
Jak jsem se v zápětí dozvěděla, Armádní muzeum vlastně navazuje na činnost "Památníku odboje" (tj. Národní památník na vrchu Vítkově), který byl založen nedlouho po vzniku samostatného Československa roku 1918. V současné době ve svých výstavních sálech poskytuje ucelený obraz činnosti čs. legií v období 1.světové války, dále budování a vývoje čs.armády v letech 1918-1939 a na pozadí světových událostí mapuje bojovou činnost Čechů a Slováků v období 2.světové války. Kromě dokumentujícího množství palných zbraní domácí i zahraniční konstrukce (jistě ocení pánové...), jsou k vidění i stejnokroje, řády, vyznamenání a osobní památky na čs.presidenty a přední představitele čs. armády. Tolik z oficiálního popisku.
Moje dojmy jsou takové, že Armádní muzeum překonalo má mizivá očekávání značnou měrou, a to v tom smyslu, že jsem byla překvapena zajímavou video dokumentací nacházející se snad v každé výstavní místnosti a také pouštěnými zvukovými nahrávkami z nejrůznějších dobových projevů politiků, které navozovaly autenticitu dané doby....Také velmi oceňuji podrobné popisky k exponátům nejen v češtině, ale i v jazyce anglickém. Osobně mě zaujaly dobové plakáty s politickým poselstvím vyzívající Čechy k osamostatnění od Rakousko-Uherské monarchie, plakáty oslavující čs. legionáře v zahraničí, plakáty s nábory do organizace Červeného kříže...atd. A jelikož jsem Muzeum navštívila se svými ratolestmi, největší pozdvižení a zájem u nich vzbudila figurína s plynovou maskou, takže jsem si při vysvětlování i zavzpomínala na povinná branná cvičení školních let.
Podrobněji o pohnuté historii budovy Armádního muzea, jež prošla několika politickými režimy, se dočtete na stránkách Vojenského historického ústavu zde.
VHÚ taktéž spravuje Letecké muzeum ve Kbelích (bližší informace zde) a Vojenské technické muzeum Lešany (bližší informace zde). A právě v Lešanech se nachází na růžovo přemalovaný tank T-34, který stával na náměstí Kinských na Smíchově jako připomínka osvobození Prahy vojsky Rudé armády 9.května 1945. Tank roku 1991 přetřel na růžovo provokativní umělec David Černý a vzbudil tak vášnivou veřejnou diskusi na téma "pieta versus nenávist". Pieta vůči padlým obětem v době Pražského povstání a osvobození Prahy na konci 2.světové války versus nenávist vůči tanku Rudé armády, jež se stal pro mnohé obyvatele Československa spíše symbolem armády okupantské (Pražské jaro 1968) než osvoboditelské....
Žádné komentáře:
Okomentovat