O výstavě:
Velká retrospektivní výstava "The Platinum Collection", kterou pořádá Leica Gallery Prague, se koná na počest autorových loňských šedesátých narozenin a komplexně představuje jeho tvorbu od roku 1968 až do roku 2009.
O Robertu Vanovi:
Robert Vano se narodil v roce 1948 v Nových Zámcích na Slovensku. V roce 1967, krátce po maturitě ve svých devatenácti letech, emigroval přes Itálii do USA. Začal pracovat v New Yorku jako kadeřník a vizážista. Asistoval u módních fotografů zvučných jmen, kterými byli například Horst P. Horst, Marco Glaviano, Catel, Fallai, Nadír anebo Malerbi. V roce 1984 začal působit jako samostatný fotograf v New Yorku, Paříži a Miláně. Jeho práce najdeme v časopisech Harper’s Bazaar, Vogue, Elle, Cosmopolitan a v dalších.
Během horkého sobotního odpoledne jsem s rodinou vyrazila na výstavu fotografií Roberta Vana, která se konala v prostorách Mánesa na Masarykově nábřeží v Praze. Těšila jsem se nejenom na módní a erotické fotky (akty) světoznámého fotografa, ale i na samotné (úžasné) prostory funkcionalistické budovy Mánesa, která byla dokončena roku 1930 a která mi svým tvarem a polohou vždy připomínala "vodní elektrárnu" nebo nějakou jinou technickou stavbu....
Bohužel výstavu samotnou jsem byla nucena slítnout "rychlým okem", neboť jsem neustále usměrňovala svoje dvě malé děti, jež se chystaly "samou láskou a nadšením" zbourat obří srdce z papíru postavené uprostřed výstavní síně... Kromě již výše zmíněných módních fotek a mužských aktů mě zaujala atmosféra zachycené Prahy - známé panoramatické pohledy vždy doplněné těžkými mraky vytvářejícími dramatickou náladu. Sama s oblibou fotím Prahu a je naprosto zřejmé, že většina fotek tohoto města prezentujícího se v cestovním ruchu NEzachycuje atomosféru před bouří, protože mraky a déšť jsou neštěstím pro turisty...Právě proto mi fotografické pohledy na "zamračenou Prahu" přisly originální a působivé....
Protože bylo jedno z posledních horkých dnů letošního léta, uchýlila jsem se s dětma do spodní části výstavních prostor Mánesa, které byly prázné a z okna jsme pozorovali plynoucí řeku pod námi. Ve chvilích ticha (vzácné momenty, kdy děti nevydávají žádné zvuky) jsem si vychutnávala atmosféru této osobité funkcionalistické stavby, která vznikla podle projektu Otakara Novotného za účelem vytvoření výstavních prostor Spolku výtvarných umělců. Stavba je originální také tím, že zakomponovala spřilehlou středověkou vodárenskou věž do nového kontextu moderní architektury a výsledná charakteristická silueta se stala symbolem spolku....Budova Mánesa překlenuje rameno Vltavy, takže se dá po postranních schodech dostat z Masarykova nábřeží na Slovanský ostrov, kde je velké, nově zrekonstruované (2008) dětské hřiště....Takže rodičové se kulturně uspokojili a děti nakonec pořádně vyřádily.....
(V pozadí siluety Mánesa je vidět horní část "Tančícího domu" od světoznámého arch.Franka Gehryho)
Žádné komentáře:
Okomentovat