Praze teď vládne přízrak Golema!

A je to tady! Dlouho očekávaná událost je v těchto dnech v plném proudu. Prahu ovládl přízrak Golema! Přesně 7.září 2009 totiž uplyne 400 let od úmrtí Rabbiho Lowa (kol.1525-1609), vlastním jménem Jehuda Liva Ben Becalel, známým ve světě pod svým akronymem Maharal. A je to právě Rabbi Low, jehož zná širší česká veřejnost zejména díky golemovské legendě, která se svojí tajuplnou atraktivitou stala námětem mnoha zpracování v 19.a 20.století. Vždyť kdo by neznal film M.Friče z roku 1951 Císařův pekař a Pekařův císař?

Kdo to však byl Golem a proč byl stvořen? Židovská legenda o tomto hliněném muži praví, že byl svořen Rabbi Lowem pomocí tajného kabalistického rituálu z hlíny na břehu Vltavy a následně oživen vložením "šému" (hebrejsky znamená "slovo boží"), což byl nápis na kusu papíru stočený do kuličky a vložený hliněnému muži do čela. Pouze toho, kdo Golema stvořil a oživil, bylo toto obrovské monstrum ochotné poslouchat na slovo a plnit každý jeho příkaz. Původním posláním pro vznik Golema byla ochrana pražských Židů před pronásledováním křesťanskou majoritní společností Prahy. Ačkoliv v době života Rabbiho Lowa jako vrchního rabína v židovském ghettu zažívali Židé kulturní a hospodářský rozkvět (zejména díky benevolenci extravagantního císaře Rudolfa II.), nebezpečí pronásledování a tzv. "pogrom" (vypalování židovských ghett) bylo v jejich paměti stále živé....Nakonec však po 13ti letech "života" byl hliněný Golem Rabbi Lowem opět tajným rituálem přeměněn v prach na půdě Staronové synagogy, kam bylo od té doby zakázané chodit. Tento zákaz se dodržuje do dnešních dnů a na rozsáhlou půdu této stavby skutečně nevedou žádné schody...

Tolik ve velké zkratce o tomto slavném židovském fenoménu staré Prahy.Jak již bylo zmíněno výše, přízrak Golema oživl v těchto dnech zejména v souvislosti s výstavou nazvanou Cesta života pořádanou Pražským Židovským Muzeem a Správou Pražského hradu v Císařské konírně. Výstava potrvá do 8.listopadu. Základ koncepce výstavy tvoří rozpor mezi postavou historického Maharala a převažujícím soudobým obrazem Maharala (Rabiho Lowa) jako zosobněné tajuplnosti židovského ghetta, divotvůrce, matematika, kabalisty a zejména tvůrce umělé bytosti Golema. Toto pojetí Maharala sice není historicky oprávěné, ale jak už jsem napsala, poskytlo bohatou inspiraci nejen literatuře, ale i dramatickému, filmovému a výtvarnému zpracování. Proto se výstava o Maharalovi věnuje jak Maharalovi jako pedagogovi, náboženskému a filosofickému mysliteli, tak také původu legend spojených s jeho jménem....

V této souvislosti bych chtěla upozornit na výstavu v Galerii Roberta Guttmanna, jež se nachází v zadním traktu Španělské synagogy. Jedná se o výstavu "Golem. Hledej znak či slovo k jeho oživení", která potrvá do 4.října. V upoutávkách v médiích se píše, že se jedná o dotykový objekt výtvarníka Petra Nikla, určený ke kresbě prstem, světlem či hudbou. Dneska jsem se na výstavu chystala s dětma, ale bohužel jsem zjistila, že v sobotu a ve dnech židovských svátků je zavřeno. Ráda bych probudila k životu vlastního imaginárního Golema...Tak snad zítra to vyjde a dopíšu své zážitky....(Výstava nám vyšla týden na to a přiznám se, že nejvíce nadchla moje děti...V přítmí výstavní místnosti je nainstalovaný zespoda nasvícený skleněný pult s jemným pískem. Když do písku malujete prsty, pomocí nasvícení se projektuje váš výtvor na natažené bílé plátno vedle pultu....Velmi prostý princip, efekt taktéž prostý... Psaním a kreslením do písku se prý stáváme spoluúčastni procesu "oživení" naší představy Golema. Co dodat: děti se v písku přehrabují rády za jakýchkoliv okolností, já osobně jsem očekávala méně interaktivity a více konkrétnějších představ, jak by mohl znak či slovo k oživení Golema vlastně vypadat....).

Nakonec jsem si s dětma vyfotlili Golema  na Staroměstském náměstí. Stál tam přivázaný řetězy k dřevěnému trakaři, obklopený turisty, kteří u něho s nadšením pózovali (neměli z něj vůbec strach, spíš se k němu láskyplně tulili).....Mě ovšem nejvíc fascinoval pohled na Golema na pozadí se secesním sousoším Jana Husa. Napadlo mě, že aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, měl by Spolek pro obnovu Mariánského sloupu, jež stával na Staroměsts.náměstí do roku 1918, kdy byl několik dnů po vyhlášení samostatného Československa stržen davem, nainstalovat (dočasně) kopii tohoto Mariánského sloupu vedle pomníku Jana Husa. Bylo by tak na všech fotkách, které si turisti přivezou zpátky do svých domovin, naprosto zřetelné, že Staroměstské náměstí tvořilo po staletí průsečík katolického a husitského a židovského vyznání...